ŽIDÉ V TEPLICÍCH - HOSPODÁŘSKÉ, SOCIÁLNÍ A KULTURNÍ DĚJINY ŽIDOVSKÉ KOMUNITY V 19. A 20. STOLETÍ

Místo a souvislosti

Konference u příležitosti 600. výročí přítomnosti Židů v Teplicích je nejen potřebným odborným setkáním, ale také splacením dluhu a oživením historické paměti. Ta totiž utrpěla v turbulencích dvacátého století hluboké šrámy, mohli bychom dokonce říci, že výrazně slábne a místy se ztrácí v moři nevědomosti. Synagoga, vnější symbol významu židovské obce a dominanta města byla vypálena na jaře 1939 a dnešní stočlenná židovská obec je jen stínem hospodářsky silné a kulturně významné teplické židovské komunity, jejíž podíl na počtu obyvatelstva ve městě se blížil desetiprocentní hranici a jejíž význam pro město tento podíl výrazně převyšoval. Památník postavený roku 1994, který připomíná vypálenou synagogu, je dnes společně s židovským hřbitovem a modlitebnou v Lípové ulici jedinou připomínkou slavné historie židovských obyvatel města. Teplické Židy nepřipomíná dostatečně ani hlavní památník všech českých obětí nacistického pronásledování v pražské Pinkasově synagoze. Ten obsahuje i jména teplických Židů, počet zapsaných jmen se ale zdaleka neblíží skutečnému počtu teplických obětí, protože řada jmen je zahrnuta pod pražské oběti holocaustu proto, že většina „teplických“ židů opustila pohraničí před říjnem 1938. Obec Teplice-Šanov má tak v památníku zapsáno jméno pouze jediné židovské rodiny.

Část židovských obyvatel Teplic se při sčítání lidu v letech 1921 a 1930 přihlásila k německé národnosti, němčina byla často prvním jazykem používaným v rodině k běžné komunikaci. Rozdělit tehdejší teplické rodiny na čistě české, německé nebo židovské je téměř nemožné, i zde je značný prostor pro výzkum a interpretaci. Pro resuscitaci místní historické paměti je podrobnější zmapování 600 let trvajících dějin teplických židů (kteří ve městě tvořili nejpočetnější menšinu při německé většině) důležitým krokem, který snad napomůže posílení a připomenutí sounáležitosti s místem i vlastní identitou.